O muzikoterapii

Muzikoterapie

Muzikoterapie – tímto termínem označujeme terapeutické a výchovné metody, ve kterých je dominantní hudba. Existuje mnoho muzikoterapeutických škol, mají rozdílný pohled především ve zdůraznění té či oné složky (poslech, aktivní hra a pod.). Historie muzikoterapie sahá daleko do minulosti, ale termín muzikoterapie je poměrně mladý. Starší aplikace hudby bývá označována termíny jako melotherapeia, phonurgia, iatromusica apod.

Muzikoterapie využívá verbální i neverbální prostředky. Verbalizovat můžeme zpěvem, rytmizací slov, výkřiky či šeptem. Neverbálně pracujeme s hudbou, rytmem i zvuky. Různé části těla rezonují s jinými zvuky a tóny. Pomocí těchto tónů můžeme muzikoterapeuticky pracovat při uvolňování napětí v různých částech lidského těla či naopak na jejich stimulaci. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Hudba může působit relaxačně, dráždivě či stimulovat energii. V neposlední řadě je hudba, rytmus a zvuky prostředkem vzájemné komunikace a exprese vnitřních světů člověka.

Zjednodušeně by se dalo říci, že se dělí do dvou základních směrů: medicínského a muzikologického.

  1. V nejužším smyslu se míní pod pojmem muzikoterapie případy, kdy je muzikoterapie specifickou formou psychoterapie při léčené duševních poruch, neurotických nebo psychotických, zejména při individuální psychoterapii nemocného, se zcela specifickým léčebným záměrem a se zcela specifickou terapeutickou metodou.
  2. Poněkud širší obsah pojmu muzikoterapie zahrnuje takové užití hudebních aktivit, zejména ve skupinové formě, kdy jako jedna z psychoterapií má působit především na zlepšení sociálních vazeb pacientů, na usměrňování sebehodnocení, zařazení do kolektivu apod.
  3. V dalším rozšíření se chápe i takové zařazení hudebních aktivit do léčebného, častěji však rehabilitačního procesu, kdy se využívá jednak motivace, jednak mobilizujících prvků hudby. I zde je hudby užito se zcela určitým záměrem, ale je podstatně širší okruh použitelných hudebních skladeb nebo druhů hudebních aktivit.
  4. V nejširším smyslu slova se užívá názvu muzikoterapie i u takových hudebních činností, které již nejsou léčbou, ale spíše psychohygienickým procesem, který využívá s určitým záměrem vlivu hudby na psychiku člověka.

Co si lze představit konkrétněji …

Muzikoterapie nevyužívá jen hudby,ale i rytmu, zvuků, tónu, zpěvu, často v návaznosti na pohyb, či výtvarnou tvorbu. Léčebnou metodou je jak hudbu vytvářet a podílet se na ní, tak i poslouchat, vnímat či jinak kreativně zpracovávat. MT využívá verbální i neverbální prostředky. Verbalizovat můžeme zpěvem, rytmizací slov, výkřiky či šeptem. Neverbálně pracujeme s hudbou, rytmem i zvuky. Různé části těla rezonují s jinými zvuky a tóny. Pomocí těchto tónů můžeme muzikoterapeuticky  pracovat na uvolňování napětí v těchto částech či na jejich stimulaci. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Hudba může působit relaxačně, dráždivě či stimulovat energii. V neposlední řadě je hudba, rytmus a zvuky prostředkem vzájemné komunikace a exprese vnitřních světů

… například ve zdravotnictví

Muzikoterapie je v zdravotnictví řazena po boku ergoterapie a fyzioterapie a dalších forem umělecké terapie. Na základě používání hudby je jejím cílem oslovit fyzickou, psychickou, kognitivní a/nebo sociální stránku pacientů každého věku. Protože muzikoterapie přináší silný, ale nenásilný prostředek k dosahování vytčených cílů, jsou možné i unikátní výsledky. Kromě užití k jeho terapii s pacienty, je možno její techniky úspěšně užít s osobami každého věku a potřeb.

… například ve školství

 

Heslo na wikipedii …

Comments are closed.