O metodě

Metoda IKAPUS

K vytvoření této metody mě vedla dlouholetá zkušenost jak práce s pacienty, tak zkušenost interakce se studenty i vlastní reflexe řady lidí z mých kurzů, seminářů a workshopů. Metoda krystalizovala postupně.

Jde vlastně o zdůraznění několika základních bodů (fenoménů), které jsou společné při práci jak s lidmi tzv. zdravými, tak s lidmi lehce i těžce postiženými. Aplikovatelnost metody je možná u jakéhokoliv věku, i s různým terapeutickým cílem.

I – Invence (nápad, myšlenka)

Každá originální – i jednoduchá – invence je užitečnější, než pouhá interpretace nápadu někoho jiného (podotýkám, že v muzikoterapii, neplatí to někdy v uměleckém provedení.

Jde o to, že většina lidí v dnešní době je zvyklá kopírovat zkušenosti jiných lidí. Takový člověk nevěří dostatečně svým schopnostem. A proto chce ukázat „jak se to má dělat“ Ale pokud mu dáme prostor a bezpečné prostředí „tvoření“, skoro každý člověk je schopen vytvořit svůj originální nápad, projev. V rámci muzikoterapie to jde velmi dobře, protože člověk může zacházet s jednoduchými nástroji, na které může hrát každý. Dále může pracovat se svým tělem, emocemi apod. Pokud se nám podaří přivést člověka k tomu, aby se nebál a opravdu začal projevovat sebe sama, většinou velmi pookřeje, získá větší sebevědomí a urazí podstatný kus cesty práce na sobě.

K – Kreativita (hravá tvořivost)

Hravá tvořivost člověka uvolňuje a může mu pomoci dostat se sám k sobě, ke svému tvořivému a hravemu Já.

Slovo kreativita je dnes velmi známé, především v souvislosti s dětmi a jejich rozvojem. Rozvíjení přirozené tvořivosti v člověku pomáhá nastartovat sebeuzdravující procesy, zažít radost ze svých schopností. Avšak tvořivost je důležitá i pro dospělé lidi. Ne každý má to štěstí, že může uplatnit svou tvořivost v práci. Řada lidí se cítí unavená ze stereotypních činností, které opravdu nejsou kreativní. Prvním krokem však je, uvědomit si, že tvořivost potřebujeme. A že určitá hravost spojená právě s tvořivostí je velmi stimulující a ozdravující.

A – Aktivita (činorodost)

Vyjití z pasivity, reaktivního stereotypu chování – činorodost, vycházející z nás samých. Místo objektem dění být činitelem děje.

Aktivita stimuluje, přispívá k cílevědomému přístupu, k řešení problémů. Velmi záleží na motivaci. Aktivita je slovo, které některé z nás možná dráždí. I přesto je velmi podstatná. Cokoliv děláme aktivně a s chutí má mnohem větší naději na úspěch. Činnosti prováděné pasivně a s nechutí nám jdou mnohem hůře, trvají delší dobu a někdy se minou účinkem.

Pokud někdo ví o svém problému – ať už zdravotním, nebo jiném – je zcela zásadní, zda se k němu postaví aktivně či pasivně. V podstatě jde o odhodlání „něco pro to udělat“.

P – Pohyb (projev)

Práce s tělem, založená na tělesné aktivitě, na uvědomění si svého těla a jeho přirozeného pohybu. (Každý člověk je schopen pohybovat se svobodně podle své přirozenosti).

Obsahem je práce s pohybem v nejširším slova významu. Pohyb je něco nám všem lidem velmi přirozeného a osvěžujícícho (pokud ho je s mírou). Člověk potřebuje nejprve najít pohyb, který je mu přirozený a teprve pak může doplňovat druhy pohybu, které mu nejsou vlastní. Může mít nějaké tělesné postižení či zdravotní oslabení, ale i v takovém případě může v upravených podmínkách svůj pohyb rozvíjet a kultivovat. Většinou je však člověk tzv. zdravý, ale jeho psychické předsudky mu nedovolují se uvolněně pohybovat. V takovém případě však často stačí uvolnit psychické bariéry a otevře se nový zdroj energie.

U – Uvolnění (relaxace)

Dnešní člověk je často v tenzi a stressu. Zcela se uvolnit a odpoutat od svých starostí – tělesně i psychicky – se lze pomocí muzikoterapie i naučit.

Když se člověk zbaví napětí a stresu, nejen že se lépe cítí, ale mnohdy pak podává výrazně lepší výkony. V dnešní době jsme často v napětí, „nemáme čas“ se uvolnit. Často řešíme několik věcí najednou, což nás velmi vyčerpává. Udělat si prostor jen na sebe a na svou relaxaci řada lidí vnímá jako luxus. Někteří cítí, že by to potřebovali, ale neumějí si na své vlastní uvolnění vyhradit čas. A ti nejvíc přetížení již vlastně neumějí zastavit a zklidnit se.

Protože vycházím z představy, že účinnější je dělat jednu věc pořádně a po té zas jinou věc, na kterou se plně soustředím. Také si myslím, že naučit se relaxovat je velmi důležitá dovednost vedoucí k úsporám vlastní energie. A k cestě jak zvládnout dnešní, náročný, hektický způsob života.

S – Sebeuvědomění

Jde o koncentraci na své vnímání – jak pocitů těla, tak emocí; svého osobního vývoje, ambicí, limitů, osobních cílů a přání.

U každého člověka je důležité uvědomit si sám sebe, své pocity, přání, reálné možnosti – i to, jaké je zrovna nyní jeho místo mezi ostatními. Pro zdárnou životní cestu je důležité uvědomit si své vlastní Já. Svůj způsob vnímání, prožívání, řešení konfliktu, svůj způsob vidění věcí. Pokud je člověk od mala veden k tomu, že musí vyhovět přání rodičů, učitelů, …, a nemá prostor vnímat sám sebe, často pak nepozná to nejpodstatnější, co je uvnitř něj.