O PSIMT v detailu

PSIMT je muzikoterapeutický model, který autorka vyvíjí a používá již více jak 20 let, kdy využívá zkušeností ze své praxe na Klinice rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK s pacienty po získaném poškození mozku, další práce s jinými cílovými skupinami (např. z oblasti psychosomatiky), ale také při vzdělávání jak studentů na 1. LF UK (medicíny, ergoterapie a fyzioterapie), tak na Ústavu speciálně pedagogických studií UP, magisterského oboru muzikoterapie.

Autorka postupem času čím dál tím více vnímá, že již nastala doba předávat tento systém dále.

Psychosomatická integrativní muzikoterapie je komplexní terapeutický systém. Je určen ke zmírnění psychických, somatických, sociálních a dalších obtíží, projevujících se na vědomé úrovni, avšak pramenících často z podvědomé či nevědomé sféry. Ve velké většině právě obtěžující symptomy souvisejí s nepropojeností somatického, psychického, sociálního, popř. spirituálního prožívání.

Model PSIMT je určen pro klienty z řad dospělých, dospívajících a dětí s rodiči. Jádrový terapeutický proces probíhá prostřednictvím zvuků, rytmů, melodií, barev hlasů či hudebních nástrojů. Některé muzikoterapeutické procesy probíhají na symbolické úrovni. Reflexe prožitků se uskutečňuje nejčastěji verbální cestou, ale může jít i různými neverbálními cestami. Terapie probíhá v souladu s etickým kodexem Muzikoterapeutické asociace ČR, CZMTA, a Evropské konfederace muzikoterapeutických asociací EMTC.

Model PSIMT lze využívat u těch pacientů/klientů, kteří jsou schopni alespoň základní reflexe prožitků, tedy vědomé prožívání muzikoterapeutického procesu (na rozdíl od přístupu IKAPUS, který lze používat u všech cílových skupin, bez rozdílu viz také zde)

V muzikoterapeutickém přístupu PSIMT se zaměřujeme nejprve na cílený rozvoj smyslové percepce, jež souvisí s konkrétním terapeutickým cílem, pro který člověk přichází. Tento postup vede ke kvalitnějšímu pochopení vnímání na úrovní těla a smyslů a integraci těchto jevů s interpretací toho, co účastník terapie prožívá.

Dále si pacient/klient vybere somatickou, psychickou či sociální rovinu, ve které se problém nejvíce projevuje a na té úrovni pracujeme primárně. Nejčastěji klienti vybírají nejprve somatickou úroveň problému, následně psychickou úroveň. Řadě osob tyto 2 úrovně stačí. Další potřebují pracovat též v sociální oblasti či spirituální sféře. Nestává se však, že by klienti vynechali somatickou či psychickou oblast.

Tímto dochází k postupnému „rozklíčování“ příčin, důsledků či synchronních jevů, které s primárním problémem souvisí. Terapeutický proces se odvíjí postupně, dochází k rozpoznání řady jevů, jež byly nevědomé a díky tomu, že se stávají vědomými lze s nimi pracovat. V každém sezení se snažíme dojít ke konkrétní satisfakci, k určitému zmírnění nepříjemných symptomů řešených obtíží. Po nalezení a pojmenování primárních příčin problému, přichází objevování souvislostí a jejich postupná integrace na úrovni celé osobnosti. Výsledkem PSIMT je zlepšení kvality života, pokrok v řešení problémů, jež člověka zatěžují, pochopení souvislostí našich vjemů a prožívaných emocí na různých úrovních našeho bytí.

Často účastníci PSIMT zmiňují též zlepšení zdravotního stavu, zvláště u psychosomatických obtíží. Běžně si pacienti/klienti odnášejí jednoduchá cvičení, při jejichž pravidelném repetitivním tréninku dochází k upevňování kýžených návyků. Tyto změny jsou podloženy významnými výzkumy v oblasti neuroplasticity mozku, viz Sarkamo, Tervaniemi, Thaut, Aldridge,…).Rakús 2009, Constandi 2016, …, neboť dnes již víme, že díky opakovanému učení se a novým návykům dochází k tvorbě nově vytvořených synapsí mezi neuróny. Díky nácviku jiných způsobů chování, dochází ke změnám jak na kognitivní úrovni, tak i na emoční a mentální, podobně jako na somatické. Tyto změny se pak přirozeně přenášejí do vztahové úrovně atd.

PSIMT může být aplikován individuálně i skupinově. Nejvíce byl praktikován na dospělých a dospívajících. U dětí zatím zkoušíme pouze spolu s rodiči, kdy je rodič i dítě stejně platným účastníkem terapeutického procesu.